Pouhých 60 km od Prahy naleznete bohem zapomenutý kraj s temnou minulostí - sudety.

Tam, v divoké přírodě strmých kopců a hlubokých roklí Českého středohoří stojí na konci vsi Vědlice (Wedlitz) 300 let stará chalupa.
Rekonstrukce 60 let neobývaného stavení odhalila staré dokumenty o jejích obyvatelích - Bruno H. byl posledním z nich.
Žádné další zmínky o něm a jeho rodině nejsou dochovány, matriky i okolní hřbitovy mlčí...

Během rekonstrukce metr silná kamenná zeď však odhalila svoje tajemství - sbírka starých fotografií ukrytá v třešňové krabici od viržinek nám něco napoví o pohnuté historii tohoto domu:

Zřejmě nejstarší z fotografií dokumentující šťastný a bohatý život na statku (Bruno uprostřed, řezník Schweingold se připravuje na vyjmutí pajšlu, paní domu Helga H. majetnicky drbe prase na zádech)

Hrbatý učitel Goldblaum učí ve dvaceti letech negramotného Bruna H. počítat (v pozadí vidíme destilační přístroj, jakých se tajně užívalo v synagogách)

A zde je fotografie staršího Brunova bratra, jehož jméno se nepodařilo zjistit. Rodina se zřejmě za dementního bratra styděla a tak ani neuváděla nikde bližší údaje...

Vojenská přehlídka před domem, jejímž účelem bylo naverbovat nicnetušící (to bezpochyby platilo minimálně o Brunovu bratru) vesničany do prvních liníí operace Barbarossa.
Povšimněte si odkrytého okénka nahoře na půdě (které mimochodem do dneška nejde zakrýt - každý pokus selhal) okdud zřejmě pomatený Brunův bratr sleduje přehlídku.

Zde je zachycen Brunův bratr, anžto odchází s teplým spodním prádlem v uzlíku na frontu (ani to ho zřejmě nezachránilo před krutýmy mrazy u Stalingradu, i když, jak vyplývá z kusých poznámek na fotografiích, tento se často pomočoval, což mohlo při teplotách pod -40 C zapříčinit prochladnutí i přes vlněné spodky).

Samotný Bruno se aktivně zůčastňoval branných cvičení a zejména si prý oblíbil nácvik chemického poplachu
(ChA - Chemischer Allarm).

ChA byl vyhlašován několikrát měsíčně, bohužel obecní hlásný, notorický alkoholik, často pozapoměl poplach odvolat a tak disciplinovaní sudetští občané nesundali masku někdy i týden.
(jak přijímali potravu není známo, ale vzhledem ke kázni občanů zřejmě hladověli, což mělo za následek náhlé snížení populace ve vesnici v letech 1938 - 1942)

Léto roku 1945. Revoluční garda, pořádající tzv. Mládežnické pochody, při přesunu na azimut 347 (poblíž vsi Wedlitz)

Ještě než průvod mládeže a Rudých gard dorazil k vesnici, Brunova rodina evakuuje. Další jejich osud není znám.

A tohle je poslední známá fotografie Bruna. Zlomený a ponížený odchází na půdu.
Od toho okamžiku ho již nikdo neviděl.

Fotografie pořízená někdy kolem roku 1950, kdy byla chalupa užívána Jednotným zemědělským družstvem jako stáj.
Záběr je z šatny předsedy družstva. Od roku 1952 však družstvo ponechalo chalupu napospas, nejsou žádné konkrétní záznamy proč tak učinili. Jen několik pamětníků si vzpomíná na neustále plašící se koně a předsedu.

A tady je odkaz na hrdinu  z opačné strany fronty - "PÉRÁKA"
A nyní už jen za sychravých podzimních nocí, když za komínem naříká sýček, je někdy slyšet jakoby skřípání těžkých okovaných holínek a klepání hole.

Máte-li rádi občasné mrazení v zádech, jste-li romantiky, či jen chcete prožít klidnou dovolenou, podívejte se dál - každý si něco najde.
I když zrovna strašit nebude (a v létě je to nepravděpodobné), pro ty co se rádi bojí je připravena bohatá knihovna a archiv DVD s ponejvíce horrorovou tématikou.
Ve vesnici je asi 40 stálých obyvatel, povětšinou kovozemědělců.
Nenechejte se překvapit na cestách nejpodivuhodnějšímy vozidly a okolo chalup pozoruhodnou technikou, kraj je sice chudý, ale obyvatelé odvážní...
Ale ať už budete vyvolávat duchy, chodit na houby, na výlety na kole, koupat se, nebo jen jednoduše zahálet, vězte, že nejhorší hrůzy jste nechali daleko za sebou - civilizace zůstala za kopcem...